česky | Deutsch | English
zámek Děčín > Historie zámku
 

Historie zámku

 
Předchůdcem děčínského zámku bylo dřevěné hradiště, vystavěné zřejmě na konci 10. století jako opěrný bod českého knížete pro správu okolní oblasti, tzv. děčínské provincie. První písemná zmínka o této provincii pochází z roku 993, vlastní hradiště je poprvé zmíněno k roku 1128. Tento původní dřevěný objekt byl ve 13. století přestavěn na kamenný královský hrad, který kolem roku 1305 přechází za nejasných okolností do rukou mocného rodu Vartenberků.

Rudolf z BünauPřesnou podobu původního středověkého hradu neznáme. Víme však, že byl rozdělen na dvě části – horní (zadní) a dolní (přední), které fungovaly víceméně samostatně. Tato dispozice zůstala zachována až do konce 18. století a nezměnilo ji ani dobytí a vypálení hradu roku 1444. Díky četným pozdějším přestavbám se ze středověké podoby hradu dochovalo jen několik drobných fragmentů. K významnější proměně sídla došlo ve 2. polovině 16. století, kdy byl zámek v držení saského rodu rytířů z Bünau, kteří dolní hrad postupně přestavěli na renesanční zámek. Součástí úprav se stala také velkolepá malířská výzdoba slavnostního sálu. Rudolf z Bünau zde nechal v životní velikosti vyobrazit celkem 22 členů své rodiny. Tyto fresky byly bohužel zničeny během stavebních úprav na konci 18. století, naštěstí byly nedávno ve sbírkách Národního muzea objeveny jejich kopie z roku 1775.

Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. Předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu, který od té doby dědí prvorozený syn.

Hrabě Maxmilián Thun-Hohenstein Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla v posledním třicetiletí 17. stol. na popud Maxmiliána Thuna, císařského vyslance a diplomata. Jeho záměrem bylo především posílit reprezentační funkci objektu, aby patřičně demonstroval bohatství a vlivné postavení rodu. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta, Dlouhá jízda, která ústila horní branou před kompletně přestavěné vstupní křídlo. Podél ní byly symetricky založena okrasná (dnes Růžová) zahrada a z druhé strany areál jízdárny. Dole ve městě nechal Maxmilián vystavět zámecký kostel Povýšení sv. Kříže, který vysvětil jeho bratr, salcburský arcibiskup, Jan Arnošt. Architekta těchto mimořádně cenných památek se bohužel do dnešních dnů nepodařilo určit.

Druhá a poslední přestavba zámku proběhla v letech 1786–1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký organismus sjednotit a dát celému objektu kompaktní vzhled. Proto nechal strhnout starší gotické a renesanční paláce, zarovnal všechny budovy do stejné výše a poté je opatřil jednotnou fasádou. Na straně k řece byla jako nová dominanta zámku postavena štíhlá hodinová věž. Zámek tak získal barokně-klasicistní podobu, ve které se zachoval až dodnes.

Hrabě František Antonín Thun-HohensteinPřestavěný zámek se v průběhu 19. století stal významným střediskem kulturního i politického života. Díky postavení Thunů přivítal zámek celou řadu prominentních hostů. Roku 1854 se zde například konal diplomatický kongres panovníků Rakouska (František Josef I.), Pruska (Bedřich Vilém IV.) a Saska (Bedřich August II.). Častým hostem na zámku byl i následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d'Este, který byl dokonce s děčínskými Thuny spřízněn. Proto byly po sarajevském atentátu jeho osiřelé děti, Max, Ernst a Sophie vychovány mimo jiné i na děčínském zámku u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové.

Rod Thunů udržoval kontakty také s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl ovšem hudební skladatel Fryderik Chopin, který zde pobýval v září roku 1835. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové. V roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna. Postupně se v jeho zdech vystřídala československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu.

V současnosti je opravena téměř celá hlavní zámecká budova. Východní křídlo slouží jako pobočka Oblastního muzea Děčín, severní křídlo využívá Státní okresní archiv.

V opravených prostorech západního a jižního křídla se konají individuální a skupinové prohlídky, svatební obřady, koncerty, výstavy a další kulturní akce. Také zámecké nádvoří oživují v průběhu celého roku nejrůznější slavnosti. Nejvýznamnější z nich jsou Historický trh májový pořádaný každoročně v květnu a zářijové Slavnosti vína.

V procesu zpřístupňování a propagace zámku se od roku 2000 výrazně angažovalo občanské sdružení Iniciativa pro děčínský zámek (IDZ), kterému se podařilo zavést pravidelnou průvodcovskou službu v Růžové zahradě i na zámku. K lepšímu povědomí o zámku přispěla IDZ také řadou vydaných propagačních materiálů a úspěšnou realizací projektu „Rytíři z Bünau v Čechách a v Sasku“.

Obnova zámku v současné době pokračuje rekultivací zámeckých zahrad a parku. Již dnes patří zámek Děčín mezi nejnavštěvovanější památkové objekty Ústeckého kraje.

 

Kudyznudy.cz - tipy na výlet