česky | Deutsch | English
zámek Děčín > zámecké zahrady
 
Růžová zahrada

Růžová, tehdy Lóžová, zahrada byla založena na konci 17. století během velké barokní přestavby děčínského zámku za hraběte Maxmiliána Thuna. Původně byl její prostor vyzdoben množstvím soch, kanálky s tekoucí vodou a fontánami. Velká část této výzdoby byla bohužel zničena na počátku 19. století během opevňování zámku v rámci tehdy probíhajících napoleonských válek. V následujících desetiletích zahrada víceméně přežívala ve stínu velkorysých podniků na jižních zahradách, které tehdy ke slávě a rozkvětu přivedl zahradník Franz Josst st. Sláva Lóžové zahrádky se znovu povznesla až roku 1881, kdy zde Franz Josst ml. zřídil věhlasné rosárium.
Podobně jako na jižních zahradách se podařilo spojit dva důležité komponenty – zájem majitele a jeho ochotu investovat s vysokou odborností zahradníka. Děčínské rosárium se díky tomu brzy stalo proslulým po celé monarchii. Podle zprávy vlastivědce F. Fockeho mělo v zahradě růst až 2000 druhů růží. Tento údaj zřejmě vznikl nedorozuměním, neboť Josst nepěstoval růže jen v někdejší Lóžové zahrádce, ale také na jižních terasách a především v areálu dnes zaniklého hospodářského dvora Gomplitz. Podle plánu z roku 1887 přímo v Růžové zahradě kvetlo celkem 87 druhů růží, mezi nimi například i jedna pojmenovaná pro hraběti Fridrichu Thunovi. Stejně jako v případě jižních teras pohasla největší sláva děčínského rosária po smrtí zahradníka Franze Jossta ml. roku 1905.
S pěstováním růží na zámku se nicméně nepřestalo a to dokonce ani po jeho prodeji. Dvě třetiny výsadby si sice odvezli Thunové, nicméně zbylou část vojáci udržovali ještě během 2. světové války. Po roce 1945 ovšem veškerá péče o zámecký areál končí. Fotografie z poválečného období zachycují zahradu zarostlou plevelem a neudržovanou. Až na přelomu 50. a 60. let inicioval její obnovu a zpřístupnění architekt Studničný. Nešlo však o jednoduchý a přímočarý proces, nýbrž o snahu přímo sysifovskou. Obnova se několikrát zadrhla a již dosažený pokrok přišel vniveč. Nakonec se ji přece jen podařilo zrealizovat a Studničného úpravy určují vzhled zahrady dodnes

Přestože na počet pěstovaných druhů je dnes Růžová zahrada citelně chudší než na konci 19. století, stále patří mezi návštěvnicky nejatraktivnější části děčínského zámku.


















Na jižní straně zámeckého svahu bývaly kdysi vinice. V první polovině 18. století zde vznikla okrasná barokní zahrada ve tvaru pětiúhelníka, v jehož vrcholu byl roku 1737 zřízen drobný, ale půvabný čajový altán se sochařskou i malířskou výzdobou. Počátkem 19. století nechal František Antonín Thun na jižních zahradách vystavět pět teras na kterých postupně vzniklo 18 vytápěných skleníků. Slavný zahradník František Josst st. poté proslavil Děčín bohatými sbírkami orchidejí kamélií a dalších tropických rostlin. Právě na jižních zahradách rozkvetla roku 1852 poprvé na evropském kontinentu největší leknínovitá rostlina světa, Viktorie královská.

Skleníky a bohaté sbírky rostlin již dávno odvál čas. Ve dvacátém století na jižních zahradách zněly spíše rázný zvuk vojenských bot a burácení těžkých automobilů. Vojáci využívali jižní terasy velmi utilitárně – v průběhu času bychom zde našli nástupiště, garáže, dílny, stáje a dokonce i vepřín. V kdysi elegantním zahradnickém domku sídlila za sovětské armády porodnice. Ještě před několika lety byla řada zdí v havarijním stavu. Některé se dokonce zřítily. Dnes patří jižní zahrady mezi nejatraktivnější partie celého zámeckého areálu















 

Kudyznudy.cz - tipy na výlet